Loď plná umění / Ein Schiff voll mit Kunst

Návštěvní řád/ Besuchsordnung

Už jste četli?/ Habt ihr schon gelesen?

15/2 | 12/1 | 12/0

 

 

 

 

 

 


Jak se žije na Cargo Gallery/ Wie lebst du Cargo Gallery:

             


 

Co má společného jedna nesešrotovaná „emka“, Evropská unie a parta fotografů?

Odpověď je třeba začít hledat v roce 2010, kdy skupina fotografů zahájila hledání a nenacházení prostor vhodných k vybudování galerie spojené s hudebním klubem. Celý záměr nakonec vyústil v nápad, koupit loď. Být limitován jen řekou a městy, kudy se dá plout. Na podzim potkali Niké a dnes už snad přiznají, že i to jméno sehrálo roli při jejich rozhodování. Potkali ji těsně před jejím sešrotováním, protože její nosnost 725t již neodpovídala dnešním požadavkům na efektivitu již i tak skomírající nákladní lodní dopravy. Potkali tehdy dámu v nejlepších letech, narozenu v roce 1956. Stalo se tak přestavbou z nákladního člunu, kdy získala vlastní motory a zázemí pro posádku. Ta dáma tehdy dostala jméno M 6003.

Měli tedy loď a k naplnění myšlenky její přestavby na ikonické kulturní centrum zbývalo zajistit mnoho miliónů korun, které to mělo stát. Sepsali své vize na 18 stran papíru a začali s nimi obcházet firmy a společnosti. Obcházeli malé i ty, jejichž mrakodrapy se dotýkají nebe. 230 tun železa však v té době bylo příliš nehmatatelných, aby některá z oslovených firem byla ochotna financovat celý záměr v rozpočtu téměř jednoho miliónu eur. Naštěstí se však v tom čase nelezli tací, kteří té partě bláznů s brožurou v podpaží svou pomocí dokázali udržet původní záměr doslova nad vodou - Mirek Motejlek, nadační fond Avast a Jan Bárta.

Pevnina na obzoru se z mlhy vynořila v roce 2013, kdy zástupce ministerstva pro místní rozvoj nejen že brožuru přečetl a fotografy vyslechl, ale cíleně směřoval jejich další kroky k Evropské unii a k jejímu programu Cíl 3.

Přátelé, jestli čtete tyto řádky, znamená to, že celý příběh má šťastný konec. Konec konců tak to má u příběhu být. A jestli chcete slyšet víc, zeptejte se nás přímo v CARGO GALLERY. My jsme tam pořád.

Kapacita:

 


Wie kommen eine unverschrottete „Em“, die Europäische Union und eine Gruppe Fotografen zusammen?

Die Antwort auf diese Frage ist im Jahr 2010 zu suchen, als die Fotografen nach Räumen für eine Galerie in Verbindung mit einem Musikclub suchten. Zunächst ohne Erfolg. Doch dann entstand die Idee, ein Schiff zu kaufen und nur noch vom Fluss begrenzt zu sein, mit all den Städten, die an seinem Ufer liegen.

Im Herbst (welches Jahr??) sind sie auf das Schiff Niké gestoßen – heute geben sie gerne zu, dass dieser Name bei der Entscheidung eine nicht unwichtige Rolle gespielt hat. Das Schiff war zur Abwrackung vorgesehen, weil seine Tragfähigkeit von 725t in einer Zeit des generell rückläufigen Schiffsfrachtverkehrs nicht mehr den Effektivitätsansprüchen genügte. Niké ist eine alte Dame, geboren im Jahr 1956. Ursprünglich ein reines Lastschiff, war sie damals motorisiert und mit Kajüten für die Besatzung ausgestattet worden. Zu dieser Zeit nannte man die Dame M 6003.

Nun hatten wir ein Schiff – zur Verwirklichung der Idee, es in ein Kulturzentrum umzubauen, fehlten uns jedoch die nötigen Finanzen. Wir schrieben ein 18-seitiges Konzept und begannen, Firmen und Vereine zu kontaktieren. Wir waren bei den kleinen, aber auch bei denen, deren Wolkenkratzer den Himmel berühren. 230 Tonnen Eisen wirkten jedoch zu ungreifbar, als dass eine der angesprochenen Firmen bereit gewesen wäre, das Projekt mit einem Kostenplan von nahezu einer halben Million Euro zu finanzieren.

Glücklicherweise gab es damals Menschen, die dieser Gruppe von Narren mit nichts als einer Broschüre unter dem Arm geholfen haben, ihre Vision buchstäblich über Wasser zu halten: Mirek Motejlek, Stiftungsfonds Avast, und Jan Bartá.

Land kam am Horizont aus dem Nebel in Sicht, als im Jahr 2013 ein Vertreter des Ministeriums für regionale Entwicklung nicht nur die Broschüre gelesen und die Fotografen angehört hat, sondern den Weg zur Europäischen Union und ihrem Programm ZIEL 3 geebnet hat.

Liebe Freunde, dass Ihr nun diese Zeilen lest, bedeutet, dass die Geschichte ein glückliches Ende genommen hat. So soll es bei Geschichten ja auch sein. Und falls Ihr noch mehr darüber hören wollt, fragt doch direkt in der Cargo Gallery nach! Wir sind dort immer.

 


 Jak jsme stavěli Cargo Gallery/ Wie wie das Cargo Gallery gebaut haben


   


Tento dokument byl vytvořen za finanční podpory Evropské unie. Za obsah tohoto dokumentu je výhradně odpovědný zapsaný ústav CG Niké a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.